Kreativita je slovo, které se často spojuje s umělci, designéry nebo spisovateli. Přesto je stejně důležitá i pro technické obory – od architektů přes stavební inženýry až po programátory. Když navrhujete most, budovu nebo kus kódu, nejde jen o přesné výpočty. Psychologové v současnosti propojují kreativitu s vyšší dovedností řešení problémů. Konkrétně se jedná o schopnost hledat nová nečekaná řešení, kombinovat znalosti a přicházet s originálními nápady. V tomto článku si řekneme, co to vlastně kreativita je, proč někdy funguje lépe než jindy a proč nás často napadnou nejlepší myšlenky právě ve sprše?
Kreativita jako proces myšlení
Kreativita se definuje jako schopnost produkovat nové a užitečné nápady. Nejde jen o originalitu – i ten nejšílenější nápad musí mít pro někoho hodnotu, aby byl považován za kreativní. Kreativní proces tedy není jen o „aha!“ momentech, ale i o následném ověřování a testování, zda má daný nápad praktický smysl.
Na kreativním procesu se nejvíce podílejí dva procesy:
- Divergentní myšlení – schopnost hledat více možností, rozvětvovat myšlenky, spojovat věci, které spolu zdánlivě nesouvisejí.
- Konvergentní myšlení – schopnost vybrat z těchto možností tu nejlepší a aplikovat ji v praxi.
Architekt, který řeší dispozici domu, potřebuje divergentní myšlení, aby přišel s více variantami půdorysu, a konvergentní myšlení, aby zvolil tu, která je technicky proveditelná a splňuje požadavky klienta. Stejně tak při řešení jakéhokoliv problému je nejprve důležité vytvořit řadu možných nových řešení pomocí divergentního myšlení. Aby se ale člověk posunul dál a problém vyřešil, musí tyto nápady zaměřit na konkrétní variantu (nebo kombinaci variant). Tedy konvergovat ke konkrétnímu výsledku.
Lidé mají často problém, že jsou buď ve fázi generace nápadů, ale nedělají potřebné kroky k řešení. Nebo jsou zaseklí v konkrétním postupu a nevidí jiné alternativy. Znalost konvergentního a divergentního myšlení nám může pomoci odhalit, co ve svém kreativním procesu právě potřebujeme a zkusit se soustředit na to.
Kreativní proces:
Kreativita není jen náhlý záblesk. Jedná se proces, který probíhá podle určitých pravidel. Psycholog Graham Wallas popsal jeho čtyři fáze:
- Přípravná fáze – sbíráme informace, učíme se, analyzujeme data.
- Inkubační fáze – informace se propojují, tvoří se nová neuronová spojení. Během inkubační fáze nemusíme aktivně pracovat s problémem. Problém jakoby odložíme a necháme ho pracovat nevědomě.
- Osvícení – „aha moment“. Osvícení je popsáno jako moment, kdy nám věci do sebe zapadnou. Často nečekaně po tom, co jsme si situaci nechali „uležet“. Aha momenty míváme často ráno po probuzení nebo třeba při běhání nebo ve sprše.
- Ověření a realizace – testujeme nápad, ladíme detaily a zavádíme řešení do praxe.
Tento cyklus dobře ukazuje, že kreativita není kouzlo, ale proces, který lze vědomě podporovat. Pokud tedy tvoříš něco kreativního, uvědomuj si, ve které fázi jsi a podle toho si můžeš připravit prostředí, kdy si dát pauzu a kdy se jít třeba projít.
Proč nápady přicházejí ve sprše?
Všichni to známe, sedím u stolu, soustředím se, snažím se najít řešení, ale hlava je prázdná. Pak se jdu osprchovat a najednou to přijde. Jak je to možné? Na to odpovídá teorie fokusovaného a difuzního režimu:
- Fokusovaný režim – mozek se intenzivně soustředí na problém. Aktivní jsou oblasti spojené s logikou a kontrolou. Tento režim je ideální pro výpočty, ladění kódu nebo řešení detailů.
- Difuzní režim – mozek se uvolní a myšlenky volně bloudí. Aktivuje se tzv. default mode network – síť oblastí mozku, které spolupracují při denním snění, asociacích a tvořivosti.
Ve sprše (nebo při chůzi, jízdě tramvají, před usnutím) se často přepínáme do difuzního režimu. Nedržíme mozek pod tlakem, a on má prostor spojovat vzdálené myšlenky. Proto nás tam napadají nápady, které u stolu – pod tlakem „musím něco vymyslet“ – nepřicházejí. Kreativita potřebuje jak fokus, tak difuzi: nejdřív se ponoříme do problému, a pak mu dáme čas „dozrát“.
Kreativní blok: když nápady nepřicházejí
Každý, kdo tvoří, se občas setká s kreativním blokem. Sedíš před prázdným papírem nebo obrazovkou a nic tě nenapadá. Můžeš se soustředit jak chceš, ale místo nových myšlenek cítíš jen bolest a frustraci. Do toho tě tlačí deadline a víš, že Co s tím?
- Odlehčit si tlak – čím více se nutíme, tím hůř to jde. Nedáváme prostor zapnout difuzní režim a nic kreativního nepřijde. Snížit nárok může paradoxně pomoci kreativnímu procesu.
- Začít malým krokem – místo hledání „velkého nápadu“ může pomoct napsat pár vět, nakreslit čáru, udělat kostru programu. Počítá se to jako start, od kterého se kreativní proces může rozběhnout.
- Změnit úhel pohledu – jak by situaci řešil někdo jiný? Mnoho koučinkových otázek může pomoci přemoci blok tím, že změníme perspektivu. Při bloku se můžeme zeptat např.: Jak by nad problémem uvažovalo dítě, jak odborník, jak lajk? Můžeme si představit sebe za rok, až budeme na daný problém vzpomínat a zeptat se: Co jsem udělal, že jsem to zvládl?
- Kombinovat nápady – často zahodíme nápady ve svých zárodcích. Napíšeme 3 věty a pak je vymažeme a nic z toho nevznikne. Co když je tam necháme a jen zkusíme další. A další. Když budeme mít třeba 5 začátků, se kterými nejsme spokojení, můžeme se podívat, jestli nám nedávají něco dohromady. Jestli je nemůžeme nějak spojit. Často vznikne něco překvapivého.
- Nuda je kamarád – dovol si chvíli nic nedělat. Nuda je silný spouštěč kreativity, protože mozek hledá, čím se zabavit.
Kreativní blok může vest k velké frustraci a beznaději. Pocit, že bych měl být schopen něco tvořit a nejde to je pro mnohé lidi jeden z nejnepříjemnějších pocitů. Na jedné straně je radost z kreativního procesu a na druhé je frustrace nebo zklamání z nedostatečně dobrého výsledku. Kreativita tedy není záhadný dar shůry, ale přirozený proces našeho mozku, který lze pochopit a trénovat. Nejlepší nápady máme často ve sprše, při procházce nebo pro probuzení, protože v uvolněném stavu se zapojuje difuzní režim myšlení a spojuje vzdálené asociace. Kreativita má své světlé i temné stránky: může přinést průlomová řešení, ale i frustraci a beznaděj.
Mgr. Mojmír Mykiska
7.10.2025