Význam úzkosti
Lidé mají jednu evolučně velmi výhodnou schopnost. Dokážeme se podívat do budoucnosti a předpovídat potenciální problémy. Dokážeme vidět, co se ještě nestalo, ale mohlo by. Může se jednat o strach z nezvládnutí zkoušky, z odmítnutí po pozvání na rande, ze ztrapnění se při prezentaci před vyučujícím a spolužáky. Strach z těchto momentů nás vede k analýze problému. To nás vede k akci, díky které často dokážeme hrozící nebezpečí odvrátit. Ukazatelem toho, jak moc je pro nás nadcházející situace ohrožující, je právě úzkost.
Úzkost je fyziologická a psychologická odpověď organismu na stresovou, nebezpečnou nebo neznámou situaci. Úzkost nás dokáže mobilizovat k činnosti. Vede nás k řešení problémů ještě před tím, než vzniknou. Dalo by se říct, že nás chrání před selháním či zraněním (i psychologickým). O úzkosti často uvažujeme jako o nemoci, kterou je potřeba léčit. V ten moment ale přehlížíme její význam. Mírná úzkost, kterou známe všichni, je zásadní pro fungování v dnešním světě.
Jaké to je, když cítím úzkost?
Úzkost se vyznačuje především pocitem strachu a napětí, které nás může až paralyzovat. Bude se taky vyznačovat návaly energie (se kterou často nebudeme vědět, co dělat) a následným vyčerpáním. Úzkost souvisí se silným bušením srdce a tlakem na hrudi. Můžeme se cítit smutní/é až bezmocní/é, postavení/é před bezvýchodnou situaci. To nás může štvát, takže často jsme pak podráždění/é a nepříjemní/é na své okolí. Úzkost také brání soustředění a vede k neklidu a neposednosti.
Úzkost se projevuje na vícero rovinách. V rovině myšlenek: “to nemůžu zvládnout”, “jsem naprosto neschopný”, “nemohu přestat přemýšlet o tom, co by mohlo nastat”. V rovině chování: neposednost, nesoustředění, prokrastinace, přehnaná reakce na kritiku nebo stažení se a vyhýbavé chování. Na úrovni fyziologické odpovědi těla se pak projevuje tlukotem srdce, zrychleným tepem, ztíženým dýcháním, třesem, svalovým napětím, závratěmi či bolestmi hlavy.
Kdy už je pro nás úzkost škodlivá?
Jako skoro vždy platí: všeho moc škodí. Jsou-li úzkosti příliš silné a časté, budou nám narušovat běžné fungování v životě. Problém s úzkostí nastává tehdy, pokud nás děsí i každodenní činnosti a my s nimi nedokážeme pracovat. Tehdy se celý svět stává ohrožující a my žijeme v neustálém strachu.
Úzkost by nás měla vést k reakci boje nebo útěku. Tzn., měla by mobilizovat naše síly a aktivovat nás k akci. Silná úzkost však může vyvolat i třetí typ reakce: zamrznutí. Pokud jsme přehlcení/é potenciálním nebezpečím a máme pocit, že ať budeme dělat cokoliv, tak stejně nic nezvládneme, dostáváme se do paralýzy. Díky úzkosti budeme aktivovaní/é, ale nebudeme schopni/y vidět svět tak, jak je. Uvidíme jen ohrožení bez jakékoliv šance na záchranu, ačkoliv bude existovat celá řada potenciálních řešení.
Jak napovídá samotné slovo „úzkost“, jedná se o stav zúženého vědomí – tzv. vidíme tunelovitě. Zaměřujeme se pouze na příčinu problému a jeho možné katastrofické důsledky. Proto často přestáváme být schopni/y situaci vyřešit. Naše zorné pole se zúží natolik, že se budeme cyklit v bludných kruzích úzkosti a neuvidíme cestu ven. Všechny bludné kruhy fungují na jednoduchém principu: Projev úzkosti dokáže úzkost ještě navýšit. (více si můžete přečíst zde).
Jak tedy pracovat se svou úzkostí?
Předtím je důležité rozlišit úzkost akutní, ve které jsou výše popsané projevy velmi silné a dlouhodobou, která je spíše staven neustálého napětí, ohrožení a nejistoty.
Co pomáhá snížit akutní úzkost?
- Mindfulness a uzemnění
- Procházky, příroda, zvířata
- Zavolat na krizovou linku
- Přesunutí pozornosti jinam
- Dechové cvičení, např. Box breathing
Co pomáhá dlouhodoběji snižovat úzkost, aneb, jak jí předcházet?
- Pravidelný pohyb
- Otužování či saunování
- Hudba
- Čtení knížek
- Psaní deníku/příběhů/poezie
- Sdílet své strachy a obavy s blízkými lidmi
- Relaxace a meditace
- Terapie – pomůže nám zkoumat zjistit, jaké jsou příčiny úzkosti a naučí nás s ní pracovat
- Vystavování se nepříjemným situacím
- Aktivně řešit to, co úzkost vyvolává
Tyto poslední dva body jsou velmi důležité. Mnozí z nás máme tendence se problémům vyhýbat a neřešit je. Výsledkem však je, že se z problému stává strašák a tabu, kterému se nechceme věnovat. A to zvyšuje náš strach a úzkost. Někdy jen pojmenovat to, čeho se bojíme, je úlevné, jelikož se z děsivé představy v naší hlavě stává konkrétní problém, se kterým často lze něco dělat. Zároveň, čím více se vystavujeme nekomfortním situacím, tím víc získáváme sebevědomí, že to zvládneme a konfrontujeme vlastní mozek s předpovědí, ve které vše dopadne katastroficky.
Člověk se tedy úzkosti může zbavit různými způsoby. Je třeba si uvědomit, že některé možnosti jsou pro člověka škodlivé. Jistě, krátkodobě nám úzkost sníží, ale v dlouhodobém měřítku se nám tyto strategie nevyplácí – jedná se o např. alkohol, kouření, hraní počítačových her, vyhýbání se problému atd. Je důležité odlišit, z jakého důvodu tyto věci děláme. Pokud je pro nás čas na počítači či s kamarády v hospodě kvalitně strávený čas – tak na tom v rozumné míře není nic špatného. Pokud ale k těmto aktivitám směřujeme proto, abychom snížili svou úzkost, je dobré se zamyslet, co jiného a zdravějšího můžeme udělat.
Shrnutí
Úzkost je přirozená a pomůže nám poukázat na ohrožující oblasti života. Pokud ale získá až moc velkou kontrolu, začne vidět nebezpečí ve všem a přestává tak být nápomocná. Práce s úzkostí zahrnuje práci s myšlenkami, s chováním i s tělem – vše může pomoci. Pokud máte pocit, že se svou úzkostí neumíte nakládat nebo vám příliš zasahuje do života, nebojte se nás navštívit v CIPSu nebo kontaktovat jiného odborníka. Různé kontakty naleznete např. na portálu podpory.
23.9.2024
Bc. Mojmír Mykiska