Nadání a vysoká inteligence jsou často vnímány jako výjimečné přednosti, které studentům/kám zajišťují snadnější a rychlejší cestu ke vzdělání. Nicméně, jak mnozí nadaní studenti a studentky během svého studia zjistí, tato výhoda může být zároveň i břemenem. Představa, že být nadaný/á znamená automaticky úspěch, je zjednodušující a nebere v úvahu specifické výzvy, kterým tito jedinci čelí. V tomto článku si blíže představíme jednotlivé výzvy, které se sebou nadání přináší a co může pomoci je překonat.
Strasti nadaných – aneb, proč mohou selhávat
Jedním z hlavních problémů, se kterými se nadaní/é studenti/ky setkávají, je přehnané očekávání – jak od sebe samých, tak od svého okolí. Nadaní jedinci bývají často tlačeni (často sami sebou) k tomu, aby excelovali ve všem, do čeho se pustí. To může vést k nerealistickým cílům a následné frustraci, pokud nejsou schopni těmto očekáváním dostát. Cokoliv, co nenaplní jejich standardy vede k nespokojenosti.
S tím souvisí perfekcionismus, který je mezi nadanými velmi rozšířený. Perfekcionismus může vést k nadměrnému stresu a úzkosti, protože nadaní jedinci se snaží dosáhnout dokonalosti ve všem, co dělají. Kvůli perfekcionismu vidí, jak by se i dobrá práce mohla ještě vylepšit. Tento tlak na výkon může vést k frustraci a pocitu neúspěchu, i když objektivně dosahují vynikajících výsledků.
Zároveň nadaní/é studenti/ky často nejsou zvyklí/é chybovat a selhávat. Od základní školy jim učení jde dobře, aniž by museli/y vynakládat příliš mnoho energie. Navíc jsou za dobré výsledky často chváleni/y a jejich „chytrost“ se tak stane součástí identity. Cokoliv, co ji může narušovat je označováno jako velká hrozba. To se projeví v momentě, když se začnou objevovat předměty, které jsou náročnější, ale nejsou v jejich oblasti zájmu. Proti těmto předmětům pak často bojují nebo je dokonce bojkotují. Je pro ně jednoduší představa horšího výsledku a říct si, že se nesnažili/y, než tomu dát maximum a stejně nedosáhnout spokojenosti.
Velký problém, kterému nadaní/é studenti/ky čelí, je pocit jinakosti a osamělosti. Vzhledem k jejich odlišnému způsobu myšlení a vnímání světa se mohou cítit izolovaní/é od svých vrstevníků, kteří nerozumí jejich specifickým potřebám a zájmům. Nadaný mozek funguje jinak než ten běžný a kvůli těmto odlišnostem mohou být vyčleněni/é z kolektivu nebo dokonce terčem šikany. V dalším životě to může způsobovat sociální úzkosti a nedostatečně vyvinuté sociální dovednosti, kvůli kterým se jim hůře navazují kamarádské i romantické vztahy.
Specifickým problémem, který se často vyskytuje u nadaných jedinců, je neschopnost regulovat emoce. Zvýšená emoční citlivost, která je součástí nadání, může vést k intenzivním emočním reakcím, které jsou obtížně kontrolovatelné. Kvůli odlišnému fungování mozku také často nefungují běžné rady na jejich regulaci. Nadaní/é studenti/ky většinou nedokáží vypnout myšlenky, kterých v hlavě často běží několik současně. To regulaci emocí ještě ztěžuje, jelikož se musí vynakládat velké úsilí na práci s vlastní hlavou.
Co mohu dělat, když se potýkám s těmito problémy?
Stanovení realistických očekávání: Nadaní/é studenti/ky by měli/y být opatrní/é při stanovování cílů. Kvůli svým vysokým standardům si často představují, že výsledek musí být dokonalý. Představa perfektně udělaného projektu se stává překážkou dokončování dílčích úkolů, které mají k této dokonalosti daleko. Je důležité si uvědomit, že není možné excelovat ve všem hned, a že selhání je součástí učení. Stanovení realistických očekávání může pomoci snížit stres a zlepšit celkový pocit spokojenosti.
Přijetí dobrých i špatných stránek nadání: Nadání přináší jak výhody, tak i nevýhody. Klíčem k úspěchu je přijetí obou stran této mince. Uvědomit si vlastní silné stránky pomůže se zvládáním výzev. Díky znalosti svých slabin si zase dokážeme nastavit okolí tak, aby nám nebránily v růstu. (Např. pokud vím, že mi vadí hlasité zvuky, půjdu pracovat někam, kde je ticho; pokud vím, že mám problémy s prokrastinací, požádám kamaráda, aby na mě dohlédl; pokud neumím dělat chyby, najdu nějakou oblast, kde mi to tolik nevadí a budu trénovat tam atd.) Pokud přijmeme, že nejsme dokonalí/é a že máme své slabiny, uleví se nám, protože nároky na nás samé se sníží.
Naučit se učit se efektivně: Vzhledem k tomu, že mnoho nadaných studentů/ek na základní a střední škole nepotřebovalo vyvinout efektivní studijní strategie, může být vysoká škola prvním místem, kde se setkají s potřebou systematického učení. Je naprosto v pořádku, když to zpočátku nejde. Přece jen se jedná o dovednost, kterou se běžní/é studenti/ky učí od první třídy. Základem efektivního učení je si nastavit učební cíle tak, aby nebyly moc jednoduché (riziko nudy) ani moc složité (riziko frustrace z toho, že to nejde). Pokud necháváte učení na poslední chvíli, může pomoci stanovit si ještě s nějakým kamarádem/kou dřívější termín – i kdybyste to do něj nestihli k vaší spokojenosti, budete na tom lépe, než kdybyste to neudělali/y.
Práce s frustrací: Frustrace z toho, že věci nejdou tak, jak by si nadaný jedinec přál, je přirozená. Zvlášť pokud přesně ví, kudy a kam se chtějí vydat, ale život jim do cesty hodí překážku. Je důležité se naučit, jak s touto frustrací pracovat, aby nepřevzala kontrolu nad jejich životem. Frustrace může někdy přinést energii potřebnou ke zdolání překážek. Jindy zase může vést k vyčerpání a hledání viníka nezdaru (často je jím sám nadaný jedinec). Proto je důležité frustraci upouštět zdravými způsoby, jako jsou procházky, sport, relaxační techniky (např. meditace nebo hluboké dýchání). Ty mohou pomoci uklidnit mysl a soustředit se na to, co je v danou chvíli důležité.
Motivace není všechno: Nadaní/é studenti/ky jsou často motivovaní v momentě, kdy si představí výsledek. Získají hodně energie a pustí se do práce. Je ale důležité si uvědomit, že motivace po určité době klesne. A pokud chcete svůj projekt dotáhnout do vysněného cíle, určitě přijdou překážky, se kterými je potřeba se vypořádat. V takovou chvíli může pomoct vědomí, že váš drive na něco stačit nebude a že místo toho bude potřeba tvrdá práce.
Obrátit se na odborníka: Odborníkem může být psycholog, nebo třeba kouč. Konzultace s ním může dát nadané/mu nový pohled na překážky a spolu je mohou začít zdolávat. Pro nadané je však těžké najít terapeuta či kouče, se kterým budou spokojení. Ne každý totiž dokáže stíhat rychlé tempo nápadů a myšlenek nadaných. Respektive, odborníci si často neuvědomují, kolik se toho může dít naráz v nadané hlavě . Je proto v pořádku vyzkoušet několik různých odborníků, než najdete takového, který vám bude vyhovovat. Pokud nevíte kde začít, můžete začít u nás v CIPSu.
30.9.2024
Bc. Mojmír Mykiska